Beseda u lovce
Posledního dne festivalu se prezentovalo několik off-programových inscenací. Jednou z ní bylo komorní monodrama Lovu zdar! Anny Řehůřkové a Sabiny Kašparové. V poměrně malém sálu v budově Divadelní fakulty JAMU Ema Červenáková ztvárnila roli lovce bavícího hosty na mysliveckém plesu.
Leitmotivem monodramatu je sprostá, primitivní a patriarchální povaha hlavního hrdiny. Je to totiž bujarý člověk, který neopomene vyprávění vulgárních vtipů, dávání si dalších a dalších dávek tvrdého alkoholu a chlubení se svými loveckými schopnostmi. Stále vede s publikem interakci a několikrát dokonce překračuje komfortní zónu veškerých diváků. Objevují se i četné narážky na sexuální činnosti s důrazem na podřízené postavení žen v této sféře. Ne, že by bylo toto postavení pro našeho lovce problém, ba naopak. Patriarchální význam doplňují četné falické tvary přítomné v divadelním prostoru.
Za ocenění stojí především parádní herecký výkon Emy Červenákové, na němž byla postavena celá inscenace. Herečka se do své role dokonale vžila a ani na chvíli ji neopustila. Dokázala velice působivě pracovat s nadsázkou a bylo vidět, že publikum úspěšně pobavila. Její působení na scéně mi přišlo úplně přirozené. Potvrzují to četné momenty, v nichž se pustila do improvizace. Role Červenákové je o to zajímavější, že jakožto žena ztvárňuje postavu muže reprezentující krajně patriarchální názory, čímž celý výkon získal hlubší význam.
Na obzoru se však objevilo nebezpečí, že důležitá témata, která by v rámci inscenace měly vyznít, utonou v povodni hrubých vtipů a silné grotesky. Bylo by je třeba znázornit aspoň trochu vážněji. A to se právě stalo v poslední části představení. Atmosféra absurdity se prudce změnila. Lovec nečekaně začal ukazovat nejprimitivnější instinkty a nejtmavší strany lidské duše. Tímto způsobem se zvýraznila konkrétní možnost interpretace toho představení, podle níž je myslivecká vášeň důsledkem morální poruchy a psychické degenerace jednotky.
Ke slabším stránkám inscenace patří podle mě nedostatečná tematizace důvodů vedoucích k existenci a tolerování krutých praktik lovců v Česku a ve světě. Jeden z úryvků ukazuje jejich široké konexe mezi vysoko postavenými státními úředníky a myslím si, že by mimo jiné toto téma stálo za větší znázornění. Problematičtější mi ale přijde zakončení, které odkazuje na obětí sexuálního násilí v České Republice a představuje výzvu bojovat s tímto problémem. Ten ale má jen málo společného s celkovou tematikou představení. Tato scéna by určitě mohla být vhodná, jenomže spíš v jiné inscenaci. Přesto celkově považuji představení Lovu zdar! za jedno z nejlepších, které bylo prezentováno v rámci letošního ročníku festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER, i když patřilo k off-programu.
