SETKÁNÍ/ENCOUNTER je mezinárodní festival divadelních škol s více než třicetiletou tradicí. Jedinečnost festivalu spočívá v tom, že hlavní organizátory tvoří studenti Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění.

SETKÁNÍ/ENCOUNTER

Pondělní večer neznamenal jen příjezd do Brna, ale především první SETKÁNÍ. Setkání s&nbsp;redakčním týmem, se skupinou lidí, která byla sestavena s&nbsp;jasným záměrem: propojitrůznorodé osobnosti, z&nbsp;různých studijních oborů, s různými zkušenostmi a pohledy na svět. Nezbývalo než doufat, že vír této různorodosti, který se v&nbsp;tu chvíli začal roztáčet, bude fungovat. Že bude tvůrčí, nápomocný, bezpečný a inspirativní.Pod dřevěnými trámy redakce na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění nakonec nápady přímo bujely. Blog se nadechl, obohatil se o různorodé textové i audiovizuální formáty a tato mozaikovitá skupinka lidí k&nbsp;sobě začala nacházet cestu.Tvůrčí proces vyžaduje – stejně jako spirála – čas, pohyb a hloubku. To poslední, co tak křehký mechanismus potřebuje, je šéfredaktorčina zaťatá pěst a pohled s&nbsp;prohlubující se rýhou mezi obočím. Naopak si žádá svobodný prostor, inovativní umělecké podněty a inspirativní osobnosti kolem.Za výsledek můžeme považovat řadu originálních textů přenášejících atmosféru unikátního divadelního a festivalového dění, skutečný výsledek však spatřuji v jiné řadě. Jedna konkrétní řada v&nbsp;hledišti, plná oné různorodosti, která na otázku „Kdo z&nbsp;vás tady během festivalu poznal nové přátele?“ v&nbsp;plynulém závitu společného gesta zvedla ruku.Naše redakční spirála se ve středu Brna roztočila pozvolna a nenápadně, pak dynamicky nabírala na obrátkách až se nakonec rozevřela a vyslala nás zpět do našich domovů. Nikdo neodchází stejný, jako přišel.Nechme v&nbsp;sobě festival doznít, dejme si čas, nechme ten rej spirály zpomalit a rozevřít v&nbsp;našich srdcích, abychom se tu společně třeba zase za rok mohli potkat. Uzavřít kruh? Ne, jen prožít další zákrut našeho nového přátelství. Chci tímto poděkovat všem, kteří se na festivalu podíleli a kteří nám umožnili se tvůrčím způsobem projevit.A především chci jmenovitě poděkovat svému týmu: Anetě ZákoutskéEvě NývltovéKamile JášovéVeronice VaňkovéAnně SeifertovéJustýně JirsovéAleně RůžičkovéLukáši HladíkoviJakubu Tesárkovia Tomáši Chudobovi.autorka: Barbora Lahučká&nbsp;

Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 je u konce. Dovolte mi tedy krátké ohlédnutí za uplynulým týdnem práce na festivalovém blogu Meeting Point;dovolte mi vykroužit poslední otočku naší letošní redakční spirály.

Když se kruh uzavře, začíná spirála | encounter.cz

Když se kruh uzavře, začíná spirála

Vše začalo ještě předtím, než jsme stihli usednout. Předsálí Divadla Husa na provázku se proměnilo v dějiště řízeného, a přesto naprosto organického chaosu. Skupina studentů v růžových vestách s nápisem „pořadatel“ ovládla prostor nikoliv jako organizační složka, ale jako živel.Interagovali s příchozími, tvořili vlastní mikropříběhy, tančili a mluvili vlastním jazykem, kterému jsme sice nerozuměli, ale energii jsme jistojistě cítili. Kdo se přidal k tanečním kreacím, stal se součástí inscenace. Kdo jen zmateně uhýbal, hrál roli překvapeného. V tu chvíli bylo jasné, že letošní ročník nebyl jen přehlídkou školních prací, ale jednou velkou společnou performance. Tato euforická předehra skončila v momentě, kdy si „pořadatelé“ začali vesty svlékat a začali nás zvát do hlavního prostoru.&nbsp;V sále nás čekalo překvapení. Světla nemířila na jeviště, ale do našich tváří. Byli jsme to My všichni – publikum, hosté, pedagogové, porotci a v neposlední řadě i samotní tvůrci. My jsme byli tou „duší“, která se celých pět festivalových dní připomínala.&nbsp;Celou situaci zpočátku dirigoval starý známý – Hot Dog. Maskot a zosobnění komerční sebestředné tváře. Pomyslný odkaz na zahajovací ceremoniál a postavu Pravdomila Vincenta. Když se na scéně objevili bývalí pořadatelé, nyní odění v bílých a béžových tónech, začala se před námi odvíjet metafora o očištění umění. Zatímco Hot Dog představoval hluk, reklamu a ego, postavy v bílém symbolizovaly esenciální čistotu divadla.V hypnotickém tanci kruhu… spirály, se postavy stahovaly kolem Hot Dogu. Ten se bránil, vyháněl je, snažil se zastavit neúprosný pohyb čistoty, který ho ohrožoval. Vyvrcholení přišlo ve chvíli, kdy byl Hot Dog ze své masky doslova vysvlečen. Najednou před námi nestál reklamní objekt, stroj na peníze ani nabubřelé ego. Sál vzápětí prostoupilo jemné luskání a zpěv, který nestál na slovech, ale na harmonizaci jednotlivých tónů. Každý hlas byl jiný, originální, a přesto společně vytvářely dokonalý souzvuk. V tu chvíli jako by festivalová spirála dosáhla svého středu.Ke slovu se pak dostal samotný Duch divadla, jehož hlas promlouval o prožitcích uplynulého týdne. Připomněl nám postavu Laiky a tím i fakt, že divadlo má mnoho tváří. Některé nás rozesmějí, jiné vyprovokují, ale všechny nás v konečném důsledku spojují.Na tuto myšlenku plynule navázala rektorka Janáčkovy akademie múzických umění Barbara Maria Willi. Připomněla obrovskou sílu tohoto festivalu obrušovat hrany. „Někdy se stírají hranice i mezi tím, kým jsme byli, když jsme přijeli, a kým jsme, když odjíždíme,“ pronesla do ztichlého sálu a dokonale shrnula transformativní energii celého týdne. Emotivní poděkování ředitelky festivalu Kateřiny Halamíčkové i přání „silné budoucnosti“ od děkanky Divadelní fakulty Blanky Kolegartak potvrdilo jediné – Laiky manifest se naplnil.Vrcholem večera bylo předávání Cen Marta, který patřil těm, kteří se nebojí vyjádřit a tvořit – mladým herečkám a hercům, scénáristům a scénáristkám, režii, dramaturgii, kostymérkám a kostymérům, a vůbec všem, díky kterým se letošní divadelní spirála mohla točit.Mezinárodní porota (Sára Törley-Havas, Aris Pretelin-Esteves, Amin Boudrika a Davide Giovanzana) tak měla před sebou pouze ten nelehký úkol: vybrat z oněch vrstev spirály, tedy tvůrců, ty nejzářivější.&nbsp;• Cena za režii putovala do Polska. Oceněna byla Lada Borovska z The Aleksander ZelwerowiczNational Academy of Dramatic Arts za inscenaci Balladyna 68 – in a slightly shortened versionpro svou neuvěřitelnou zralost a schopnost proměnit i ty nejjednodušší prostředky v přesný a silný divadelní jazyk.• Cenu za scénografii převzalo za nesmírně dynamickou práci se světlem a prostorem v inscenaci Animal Farm energické trio z Jižní Koreje Kim Si-won, Park Se-eun a Shin So-jeong z Korea National University of Arts.• O jeden z nejsilnějších a nejemotivnějších momentů ceremoniálu se postaralo udělení ceny za herectví. Získala ji Yelyzaveta Pustovalova z Ukrajiny z Ivan Franko National University od Lviv za uhrančivý výkon v inscenaci Sex Education. Girl’s Edition, kde ztělesnila všechny ženské postavy příběhu.• Poslední cenu za scénář získali tvůrci Onur Kurtulmus a Ali Candas ze švýcarské Bern Academy of the Arts za text Yakamoz. Porota vyzdvihla, s jakou nevídanou lehkostí, bez patosu a s obrovskou přirozeností dokázali na jeviště přinést těžké sociální téma. S takovou, ze které člověk cítí upřímnou radost a možná i drobnou tvůrčí žárlivost.<hr>&nbsp;Duše byly nasyceny, masky odhozeny a SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 skončilo, ale jeho ozvěna doznívat nepřestane.„Z jaké strany se na mě podíváš? A budu mít stále stejný tvar?“ ptala se nás festivalová spirála hned na začátku. Během tohoto závěrečného ceremoniálu jsme dostali odpověď. Realitu jsme nezploštili. Právě naopak. Našli jsme v ní neuvěřitelnou hloubku.autorka: Aneta Zákoutská

36. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER, který se letos točil kolem tématu duše a spirály, dokázal v sobotu večer něco, co možná málokdo očekával. Smazal hranici mezi hledištěm a jevištěm natolik, že v sálu nezůstal jediný pouhý pozorovatel.

Spirála, která rezonuje dál. Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 připomněl čistou duši umění | encounter.cz

Spirála, která rezonuje dál. Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 připomněl čistou duši umění

The creators' primary intention wasn't merely to "hang pictures on a wall," but to actively engage with the café's environment, which they perceived as fairly conventional. Their goal was to activate the space, allowing the photographs to break out of their frames and transmit the raw emotions captured within.&nbsp;A dichotomy of calm and hustle&nbsp;The exhibition is built upon a stark contrast between two distinct worlds. On one side hangs Blissful Berounka 2026, a series of black-and-white photographs by Martin Chmelík. It captures the tranquility of nature and the experiences of a scout camp paddling down the Berounka river. This detox from the daily grind stands in sharp contrast to the opposite wall, which pulses with life and an unbridled atmosphere.&nbsp;Bára Kučerová opens her visual diary with the series People of Berlin. Her photographs capture fleeting, unrepeatable moments and the specific figures she encountered in the German capital city. She elevates the visual sensation of her photos into a tactile experience by incorporating fabric scraps from her own sewing projects, giving the atmosphere a perfect finishing touch.&nbsp;The exhibition is brought to a close by Jasmína Georgievová and her two striking photographic cycles. The first – LOVE VOE – throws us back into the whirlwind of New Year’s Eve. While the rest of the world began kissing after midnight, the photographer observed her surroundings in isolation through the viewfinder until the barrier broke and people themselves started asking her to capture their intimate moments.&nbsp;This raw collection is followed by her second series, titled Kristus plakal (= Christ Wept). Through a pink veil that masks the cruelty of reality, she captures a theatrical tale of a little pig lost in the big world. It serves as an artistic outcry and a paraphrase of the theatre scene, which the author compares to a slaughterhouse. The entire exposition thus culminates as a reference wrapped inside a reference, posing the ultimate question: amid this chaos of patriarchal gestures and expensive watches, does anyone actually notice anyone else?&nbsp;From screens to live interaction&nbsp;For these young creators, direct contact with the audience is absolutely crucial. "It’s fantastic to bring photos into physical contact with people. It’s not just a mindless scroll on social networks; you actually get to see the reactions. It’s a real event," Bára concludes. The opening night itself unfolded in the spirit of a witty performance a format JAMU students enthusiastically employ to breathe life into their works and bring them into the real world.&nbsp;The exhibition, successfully bridging the tranquil realm of a scout river trip with eccentric urban hustle, will remain on display at Café Trojka throughout the month.&nbsp;author: Aneta Zákoutská

How do we rescue photography from social media feeds and force it to truly interact with its audience? Three students from the Audiovisual Arts and Theatre program at the Janáček Academy of Performing Arts (JAMU) offer a compelling answer. They have envisioned their collaborative exhibition at Café Trojka as a dynamic interplay of space and emotion.

Three worlds, three perspectives: JAMU students brighten up Café Trojka with an interactive exhibition | encounter.cz

Three worlds, three perspectives: JAMU students brighten up Café Trojka with an interactive exhibition

Hlavním záměrem autorů nebylo pouze „pověsit fotky na zeď“, ale aktivně pracovat s prostředím kavárny, které vnímali jako relativně obyčejné. Cílem bylo prostor zaktivovat tak, aby z něj fotografie vystoupily a přenesly emoce, které v sobě zachycují. Kontrast klidu a ruchu&nbsp;Výstava je postavena na silném protikladu dvou světů. Na jedné straně stojí série černobílých fotografií Blažená Berounka 2026 od Martina Chmelíka. Ta zachycuje klid přírody a zážitky skautského tábora ze sjezdu Berounky. Tento detox od shonu ostře kontrastuje s protější stěnou, která pulzuje životem a nespoutanou atmosférou. Právě zde otevírá svůj vizuální deník Bára Kučerová se sérií Lidé města Berlín. Její fotografie jsou zachycením neopakovatelných momentů a zvláštních „postaviček“, které potkala v německé metropoli. Vizuální vjem fotografií mění v dotek tím, že snímky doplňuje o zbytky látek ze svýchšicích projektů, které dotváří celou atmosféru. Výstavu pak uzavírá Jasmína Georgievová se svými dvěma výraznými celky. První z nich – LOVE VOE – nás vrací do víru silvestrovské noci. Zatímco se svět po půlnoci začal líbat, autorka v izolaci pozorovala okolí skrze hledáček, dokud se bariéra neprolomila a lidé ji sami nezačali žádat o zachycení svých intimních momentů.Na tento syrový celek navazuje její druhá série s názvem Kristus plakal. Skrze růžový háv, který maskuje krutost reality, zachycuje divadelní příběh prasátka ztraceného ve velkém světě. Jde o umělecký výkřik a parafrázi na divadelní svět, který autorka přirovnává k jatkám. Celá expozice tak vrcholí jako taková reference na referenci, kladoucí otázku, zda si v tomto chaosu patriarchálníchgest a drahých hodinek vůbec někdo někoho všimne.&nbsp;Z displejů do „živého“ kontaktu&nbsp;Pro mladé tvůrce je klíčový přímý kontakt s publikem. „Je super dát fotky do kontaktu s lidmi. Není to jenom scroll na sítích, ale vidíte reakce. Je to nějaká akce,“ uzavírá Bára. Vernisáž samotná se nesla v duchu vtipné performance, což je formát, který její autoři rádi využívají k oživení svých děla jejich uvedení do reálného života. Výstava, která propojuje svět skautského vodáckého klidu s excentrickým městským ruchem, bude v kavárně Trojka k vidění po celý měsíc.autorka: Aneta Zákoutská

Jak dostat fotografii ze sociálních sítí zpět do reálného života a přimět ji komunikovat s divákem? Odpověď na tuto otázku nabízejí tři studenti Janáčkovy akademie múzických umění z oboru Audiovizuální tvorby a divadla, kteří svou společnou výstavu v prostorách kavárny Trojka pojali jako dynamickou hru s prostorem a emocemi.

Tři světy, tři pohledy: Studenti JAMU oživili kavárnu Trojka interaktivní výstavou | encounter.cz

Tři světy, tři pohledy: Studenti JAMU oživili kavárnu Trojka interaktivní výstavou

“But you don’t have to make things up just because of me.”&nbsp;“You know, football is basically about working with people too.” &nbsp; “My ex… and then my other ex…”&nbsp;&nbsp;It’s not difficult to feel for the main character even if you are nothing like her and your job is nothing like hers. Somehow, the stereotypes of men that this short movie introduces to us feel oddly familiar. &nbsp;&nbsp;You think I find it attractive, when all you do is talk about yourself?&nbsp;You think I find it attractive, when you force yourself on me? &nbsp;You think I find it attractive, when all you can talk about are your exes?&nbsp;&nbsp;We get to know the main character through a series of dates. We witness her&nbsp;various meetups until they all start to blendtogether. Because in the end, everyone is looking only for one thing. &nbsp; &nbsp; “So, before you go, do you want to stop by my place?” &nbsp; “Do you want me to be the first one?” &nbsp; …&nbsp;&nbsp;We look for clues about who we are actually watching. Hints during conversations. Reactions to various situations. And still, we have no clue where the story is going to take us. &nbsp;&nbsp;Our eyes locked.&nbsp;He smiled at me.&nbsp;“Is everything ok?” &nbsp;&nbsp;The pattern is breaking. We can see the way out of this enchanted circle. We take the first steps in the right directionwhen, all of a sudden… the path is gone. It’s too late.&nbsp;&nbsp;“Sorry, but I have to go already.”&nbsp;&nbsp;Is the pattern back?&nbsp;author: Kamila Jášová

Enchanted circle – The Date | encounter.cz

Enchanted circle – The Date

The film was created by JAMU student Šimon Pávka, who was present at the screening. The portrait is primarily structured as an interview – we learn how Luděk Vémola got into puppetry, what it means to him, and how the Lišeň Theatre was created. The dialogue is complemented by examples of his work – fragments from various performances or a presentation of a musical instrument made from a bucket. Even through the screen, one can sense a high level of creativity.&nbsp;The Lišeň Theatre is distinctive not only because it is a puppet theatre, but also because it addresses social and political themes. Luděk mentions the reactions of different audiences – the contrast between open-minded students on one hand, and teachers with already firmly formed opinions on the other. He points out a major advantage of their productions: they spark people’s interest in politics, and audiences often engage in discussions after the performances, something which is much needed in today’s world. Although puppets provide a certain freedom and distance in expressing opinions, we also learn about the threats the theatre regularly receives.&nbsp;After the screening, we have a unique opportunity to have a brief discussion with the filmmaker. He describes how he first encountered the LišeňTheatre as a spectator and how their subsequent collaboration developed. Even though most of this portrait on film consists of a single interview, we feel we have learned more than would seem possible in such a short time. As the applause fades, we find ourselves looking up the theatre’s nextperformance.author: Kamila Jášová&nbsp;&nbsp;

Many of us associate puppets with childhood and fairy tales, in which puppeteers bring life to simple objects. One such person is Luděk Vémola, a founding member of the Lišeň Theatre. A short documentary about him was screened on Saturday afternoon as part of the OFF program.

Screening of the Portrait Luděk | encounter.cz

Screening of the Portrait Luděk

The single Mistakes deals with contemporary issues such as OnlyFans, pornography addiction, and parasocial relationships. The lyrics are written from the perspective of an adolescent who falls in love with one of the creators on OnlyFans, while the song simultaneously questions him: “Does that black rectangle keep you engaged for a day or two?” The melody is monotonous, as is the singer’s intonation, pulling the listener into a trance-like state. This effect is deepened by the music video, which also deconstructs the original framework. In the video, the man is the creator, and the woman his subscriber.&nbsp;A recurring motif throughout the video is a long ribbon with a traditional floral pattern. This object connects the two main characters: we first see it in the man’s mouth, from here it snakes its way to the woman, who willingly entangles herself in it. The ribbon becomes the primary medium of communication between them. They are never shown together in a single shot, and so their only way of interacting is by pulling at one another via this object.&nbsp;Another key motif is strawberries, a fairly well-established symbol of sexuality. The woman first prepares the red fruit with white icing and whipped cream, then brings it to the man, who consumes it in a suggestive manner. These shots are the boldest moments of the video; otherwise, it remainsrelatively modest, using a lyrical rather than raw or naturalistic perspective on the subject.&nbsp;This lyrical atmosphere is further enhanced by the use of colour. Many of the shots, especially those made outdoors, evoke a dreamlike world. They are intentionally blurred and out of focus, as if the characters are losing touch with reality or living within their own illusions. The opening sequence stands apart: it appears to take place in a studio and technically resembles a video from an unspecified erotic platform.&nbsp;author: Lukáš Hladík&nbsp;

As part of Saturday’s screening program, festival visitors had the opportunity to watch the music video for the single Mistakes by the indie-rock band Midnight Swimmers. This video is not merely an illustration of the song, but also engages with it in a dialogue, using its own artistic language without forcing only one possible interpretation onto the audience.