Jako jedna z vedoucích sekce Média a Propagace bych úvodem chtěla říct, že tento článek nebude uměleckým textem, ani shrnutím festivalu nebo recenzí. Je to má osobní výpověď.
Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 je u konce. Dovolte mi tedy krátké ohlédnutí za uplynulým týdnem práce na festivalovém blogu Meeting Point;dovolte mi vykroužit poslední otočku naší letošní redakční spirály.
36. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER, který se letos točil kolem tématu duše a spirály, dokázal v sobotu večer něco, co možná málokdo očekával. Smazal hranici mezi hledištěm a jevištěm natolik, že v sálu nezůstal jediný pouhý pozorovatel.
Jak dostat fotografii ze sociálních sítí zpět do reálného života a přimět ji komunikovat s divákem? Odpověď na tuto otázku nabízejí tři studenti Janáčkovy akademie múzických umění z oboru Audiovizuální tvorby a divadla, kteří svou společnou výstavu v prostorách kavárny Trojka pojali jako dynamickou hru s prostorem a emocemi.
Na Mezinárodním festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 měli návštěvníci možnost zhlédnout i tvorbu studentů audiovizuální tvorby. Prvním z řady uvedených filmů byla Irenka – téměř pětiminutový fotofilm o autorčině prababičce. V krátkých epizodách se film vrací k osudu jejího tatínka bojujícího v první světové válce, k jejímu vlastnímu životu za protektorátu i v letech následujících, k reflexi a obavám z budoucího světa. Fotografie zachycují malý, pečlivě uklizený byteček a v něm pečlivě rozřazenou knihovnu, starožitné sklo i křížovky, její velkou vášeň. Ke zprostředkování rozhovorů slouží tablet, který funguje jako prostředník mezi autorkou a prababičkou, jež už špatně slyší.
Tenhle text není recenze. Tenhle text není analýza. Tenhle text se vám nic nesnaží říct, nic vysvětlit. Tenhle text by vznikl, i kdyby svět už dávno nebyl. Tenhle text neměl nikdy vzniknout.
Jen na chvilku zavřete oči a ocitnete se v Brně před budovou Janáčkovy akademie múzických umění.
