O myších, lidech a naší omezenosti
Jak dlouho vydrží myši inteligence, kterou získá po operaci? Jak dlouho vydrží stejně získaná inteligence retardovanému chlapci? A jakou roli v tom všem hraje etika, nenasytnost nebo láska? V představení Al.g/er.non inspirovanou knihou Růže pro Algernon od Daniela Keyese ztvárňuje myš i mladého muže student JAMU Petr Erhart. Protagonista si nebere servítky a s odzbrojující upřímností tematizuje lidskou hloupost, chamtivost i krutost.
V první části hry se mladý muž, s nově nabytým vysokým inteligenčním kvocientem, prodírá všemi možnými tématy dnešního světa. Mezitímco „Jardové“ - jak je sám nazývá – tedy lidé se selským rozumem a vysokou školou života, kteří v hospodě řeší složitá témata, zjednodušují je a vůbec si neuvědomují jejich následky, on přemýšlí nad klimatickou změnou, množstvím vyhubených zvířat a bolestí, kterou jim pro špetku našeho komfortu dennodenně způsobujeme.
Díky vhodně užitým slovním obratům, spojením a narážkám i ve chvílích, kdy už by snad jeden nad člověkem zlomil hůl, dostávají diváci aspoň špetku humoru. Docenit je potřeba i fyzickou náročnost ztvárnění a kreativní kostým.
Příliš vysoká inteligence je ale překážkou v pochopení ostatních, i těch, které milujeme. Další linkou je tak zobrazení lásky mezi mladým mužem a jeho múzou, v knize učitelkou, ve hře spolužačkou Aničkou. Erhart tak v některých chvílích zdánlivě vystupuje ze hry, což může v publiku vyvolat nepochopení a zmatení.
V samotném závěru myška, chlapcova kamarádka a spojenkyně, umírá. V ten okamžik si i on uvědomí dočasnost experimentu a v bolestivém procitnutí se rozloučí se svou láskou, se kterou si byli stále stejně vzdálení – vysoká i nízká inteligence jejich nositele odsuzuje k osamělosti a nepochopení, a nakonec umírá i on sám.
