Cannibals aneb Neúspěch se nepřipouští
Studenti druhého ročníku berlínské akademie přivezli na letošní ročník Encounteru inscenaci s názvem Cannibals/Kanibalové. Holá scéna. Z praktikáblů vytvořený stůl. Pět postav a inscenace může začít.
Výkon. Úspěch. To dáš, a když ne, tak tě nevyhodíme, jen ti budeme dávat menší a menší možnost projevit se. Nedáme ti příležitost dokázat nám, že jsme tě podcenili. Nic si z toho nedělej, takhle systém funguje a je jedno, jestli v práci nebo na umělecké škole.
Letiště a letadla. Spousta lidí, všichni chtějí stihnout svůj let, nemůžou se opozdit, protože jejich povinnosti se neopozdí. Postava na scéně, která si přesně tento pocit užívá. Tu bezvýznamnou moc nad životy ostatních. Než se vydá ke svému gatu, počká až se z amplionů ozve její jméno.
Schůze v práci. Musí se podávat jen ty nejlepší výkony. Nelze říct, že něco není hotové. Přesně pro tyto případy máme nacvičené strategie. Všechno musí být perfektní. Neúspěch se nepřipouští ani neomlouvá.
Prostředí vysoké umělecké školy. Prostředí divadla. Má být umělecké prostředí tvůrčí, otevřené a inspirativní? Možná v minulosti, teď jsme přebrali ekonomický systém a jedeme na výkon. Úspěch. To dáš, a když ne, tak tě nevyhodíme, jen ti budeme dávat menší a menší role. Nic si z toho nedělej, takhle systém funguje a je jedno, jestli v práci nebo na umělecké škole.
Uniformita v kostýmech. Holá scéna. Několik židlí. Autorská inscenace studentů místy úsměvná, zároveň však silně pravdivá, až úsměv zamrzá na rtech. Prostředí korporátu nám moc blízké být nemusí, ale pokud se přesune do divadelního prostředí, začne nám být až nepříjemně známé. Jednoduchost a strohost scénografie podtrhuje drsnost a naléhavost sdělení. Energie. Rytmičnost. Choreografie. Tělesnost a přítomnost performerů na scéně s minimem rekvizit. Kanibalové, požíráme se navzájem kvůli úspěchu? Ano. A přijde nám to v pořádku.
