Co? Vejco.

Jakým způsobem mít vztah sám se sebou? Jakým s ostatními? Jakým s neživými věcmi? Práce s objektem se v performance stává klíčovou. Díky stoickému klidu, ale i silným emocím performerky je poslední den festivalu příjemnou tečku.

V prvních okamžicích se na prázdné, křiklavě zelené scéně náhle objeví vajíčko. To po krátký čas pouze existuje v prostoru a následně se k němu dostává performerka. Jejich vzájemné počínání působí jako vřelý, možná rodičovský vztah, při kterém si performerka pokládá vajíčko na břicho a láskyplně s ním manipuluje. To však nereaguje, čímž zaviní první konflikt. Ústřední živá postava (tedy performerka) naštvaně odchází pro přenosný vařič. Pokud by ale vajíčko jednou uvařila, tak jej zničí na dobro, tímto uvědoměním její hněv ustává a do zatím pouze pohybově-objektové performance proplouvá i řeč.

Svými promluvami se začíná od vajíčka (objektu) distancovat. Jaký je rozdíl mezi člověkem a vejcem? Vejce je vejce a člověk je člověk. Člověk může věci (a přírodu) ničit, vajíčko tuto možnost nemá, a tak jej v míse roztříští. Vypjaté počínání performerky naznačuje lítost a začíná s ním opět cítit, čemuž přizpůsobuje i své pohyby. Přináší pak další vajíčka a schoulením se na zemi vypadá, že je jedním z nich.   

Mezi spoustou (vypjatých) dramatických akcí, ale také komických situací performerka zapojuje do dění i diváky. To se však odehrává pouze na oko, přičemž kdykoliv s někým začne interagovat a dotyčný se zapojí, velmi rázným způsobem jej odmítá.

Neustálé přepínání z její identifikace s objektem a následného odcizení symbolizuje vnitřní konflikty člověka, které každodenně vede. Uvaření zbylých vajec, jejich pojídání, roztříštění na zem, to vše by člověk v časech krize udělal nejradši sám se sebou, ale jak zmiňuje samotná anotace k Human Being, už není cesty zpět. Fakt ne.