Farma zvířat a její relevance
Totalita, populismus a nadvláda. To jsou pojmy, které člověka napadnou, když pomyslí na Farmu zvířat od George Orwella. Zpracování studentů Korea National University of Arts však dílo představuje na první pohled jinak. Prostřednictvím metafory o Sugar candy Mountain hravě ukazuje krutou realitu, se kterou se naše společnost potýká.
Demokracie je v ohrožení dnes a denně. Vidíme to všude na světě – v Evropě, Asii, Americe… K moci se dostávají populisté, kteří slibují lepší zítřky a ideální společnost. Dávají svým zoufalým občanům najevo, že jim na nich záleží. Bohužel je tomu tak pouze naoko. Opíjejí je ideologií a raději slibují nesplnitelné, než aby řešili opravdové palčivé problémy. Podobně jako ve Farmě zvířat jim slibují „Sugar candy Mountain“ – utopii, která krutou realitu osladí pouze dočasně.
Většina z nás si přeje, abychom se vždy zachovali správně. Abychom se chovali hrdinsky, bojovali za rovnoprávnost a všeobecný blahobyt. Kdo z nás má ale opravdu takovou odvahu, aby se postavil bezpráví? Kdo z nás by si stál za svým názorem, kdyby měl před obličejem metaforickou hlaveň? Těžko říct. Postavy ve Farmě zvířat jsou vysoce stylizované, ale do jisté míry možná odráží strukturu naší společnosti. Někteří lidé jsou jako kůň Boxer, jehož celoživotním posláním je být užitečný a není pro něj důležité, kterému pánu zrovna slouží. Někteří zase usilují v životě jen o vlastní pohodlí a slast, podobně jako klisna Mollie. Ať už tak či onak, všichni spolu musíme existovat v jednom světě, na jedné farmě.
Svoboda slova je stěžejním pilířem demokracie, přesto ji ani demokratické státy nemají stoprocentní. Když uvážíme například indikátor WPFI (World Press Freedom Index) od organizace Reporters without Borders [1], můžeme sledovat, jak hluboko je v jednotlivých demokraciích svoboda slova zakořeněna. Kupříkladu Česká republika má skóre relativně vysoké, globálně se umístila na desátém místě. Oproti tomu Jižní Korea (odkud studenti ztvárňující Farmu zvířat pochází) je na tom podstatně hůře. Na světovém žebříčku zaujímá až šedesáté první místo. Oba státy jsou tedy demokracie, každá však jinak silná. Jak je možné, že globálně svoboda tisku slábne? Odpovědí může být koncentrace moci. V každé zemi je jiná, někde média vlastní politici, jinde ekonomické elity.
Celé představení doprovázela jednoduchá fráze: „Čím tíživější je realita, tím sladší je fantazie.“ Je až smutné, jak pravdivé toto tvrzení je. Čím zoufalejší a ponuřejší se náš svět zdá, tím raději utíkáme k prázdným slibům a heslům a chytáme se stébel naděje. Můžeme se tedy divit tomu, že masy populistům podléhají? Můžeme vinit obyčejné lidi z toho, že ve shonu běžného života uvěří jednoduchým řešením? Lze lidem vyčítat, že prahnou po sladké chuti Sugar candy, byť slast z ní je pouze dočasná? Pravděpodobně nelze ignoranci stoprocentně omluvit, na druhou stranu bychom měli mít pochopení pro někoho, kdo po celém dni v práci a péči o rodinu už nemá kapacitu hledat odpovědi na složité politické otázky, na kterých se neshodnou ani odborníci. Každý by však měl jednat tak, aby se za svá rozhodnutí a volby nemusel v budoucnosti stydět.
Jedním z faktorů, který značně ovlivňuje naši politickou orientaci, rozvoj kritického myšlení a odolnost vůči populismu, je vzdělání. Právě proto je zajímavé, že jedním z prostředí, které studenti v inscenaci využili, byla školní třída. To, jakým názorům jsou děti ve školách vystavované a jak jsou jim důležité koncepty podávány, do jisté míry určuje i povahu budoucí společnosti v daném státě.
Žijeme ve světě, kde není nic jisté. Musíme neustále bojovat o své místo a chránit zásady, na kterých nám záleží. Vezměme si tedy příklad z již tolikrát omílané Farmy zvířat a nenechme se svést jednoduchými závěry a momentálním utěšením našich tužeb. Nesmíme nechat Napoleona, aby se chopil zbraně.
[1] https://rsf.org/en/index?year=2025
Autorka: Justýna Jirsová
Foto: Jasmína Georgievová