Herci dělají divné věci
Třetí den Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 odstartoval workshopem Actors training pod vedením mladého herce Tomáše Webera, známého například z nové verze pohádky Zlatovláska (2025). Weber, absolvent Janáčkovy akademie múzických umění v oboru činoherního herectví a jeden z letošních ambasadorů festivalu, ve své práci vychází mimo jiné z osobností jako Jerzy Grotowski či Michael Čechov, ale také z pedagogického vedení Oxany Smilkové.
Jaké to je vrátit se na JAMU, tvojí alma mater a dělat zde workshop?
„Být zase na JAMU je jako vrátit se k rodičům domů, do svého pokoje. A oni si tam mezitím udělali posilovnu nebo nově vymalovali. Tvoje věci tam pořád jsou, ale už cítíš, že ten prostor má jiné využití.“
Na seznámení se účastníci postaví do kruhu, představí se jménem a barvou, která v daný okamžik vystihuje jejich náladu. Už zde se ukazuje citlivá a otevřená atmosféra, kterou Tomáš Weber s radostí podporuje, jelikož zaznívají samé pestré barvy. Pokyny jsou od začátku srozumitelné a doplněné názornými ukázkami.
První cvičení spočívá v pohybu po prostoru a vedení vnitřního dialogu. Účastníci se soustředí na to, jak se právě cítí a jak reaguje jejich tělo. Následovalo protahování a postupná aktivizace jednotlivých částí těla, k čemuž se přirozeně přidá i hlas. Pro herce je klíčové, aby se dokázal otevřít a skrze autentický prožitek působit na diváka.
Při dalším cvičení zaměřeném na dýchání se účastníci znovu postaví do kruhu. Zadání zní: vydechnout s konkrétním pocitem. V sále se v tu chvíli ozývá úleva, která nepůsobí jako herecké cvičení, ale jako skutečný fyzický prožitek.
„Představte si, že jste právě dokončili školní úkol včas.“
Následuje soustředění na jednotlivé části těla, od chodidel směrem vzhůru.
„…je v pořádku i necítit nic.“
Představy bílého balónku kutálejícího se po těle a hřejivého slunečního světla pak vedou k postupnému zklidnění a uvědomění si vlastního těla. Weber plynule přechází k principům Jerzyho Grotowského.
„Jen poslouchejte svoje tělo.“
Zdánlivě jednoduchá rozcvička se promění v plnou aktivaci těla, která je zásadní zejména pro fyzické divadlo a pantomimu.
Co je pro tebe v herectví nejdůležitější? Procvičit si před představením tělo, hlas, zopakovat text?
„Nejdůležitější je se nějakým způsobem připravit. Nejde o to jak. Ale mít čas před představením, kdy mysl i tělo připravím na to, co se má stát.“
Pozornost se poté přesune z Polska do ruské školy k praktikám Michaela Čechova. Účastníci pracují se dvěma extrémními polohami těla a energie. Nejprve expanzí:
„Staňte se Fénixem. Já jsem hrdina a seru na vás!“
Účastníci jsou zeširoka rozkročeni s rozpažením. Energie prochází celým tělem, od chodidel přes trup směrem k temeni až ke konečkům prstů. Následuje opačné gesto – stažení: vaše tělo se zmenšuje a zmenšuje do velikosti atomu.
„Nechci být v tomto světě… seru na lidi.“
Tělo se zmenšuje až do bodu téměř úplné nehybnosti, čímž se proměňuje i energie v prostoru z otevřené a silné na uzavřenou a úspornou.
„Hlas vám pomůže, je to váš spojenec.“
Učíš se teď nějaký nový jazyk?
„Teď zrovna nemám na nic čas. Takže jsem rád, když si něco přečtu v angličtině nebo francouzštině.“
Po fyzicky intenzivní části následovalo zklidnění. Účastníci ulehají na zem a workshop přechází do meditativní roviny.
„Jsi v tomto prostoru úplně sám.“
Po předchozí dynamice se tak otevřel prostor pro hlubší práci s vnitřním prožitkem. Účastníci se postupně vracejí do pohybu, tentokrát s jemnějšími představami, změnou povrchu podlahy či tichým pohybem, aby nikoho nevzbudili.
„Úplně zastav své tělo.“
„Herci dělají divné věci.“
V závěru dostává každý účastník jednu minutu pro svou vlastní tvorbu Někteří interagují s ostatními, jiní jsou jen ve svém světě.
„Neděláte představení, my se jen koukáme. Nemusíte nás bavit. Můžete udělat úplně cokoli, nebo vůbec nic. Vše je naprosto v pořádku. Jen bez násilí, bez ničení nábytku, bez ničení ostatních lidí a bez opuštění místnosti. A možná bez nahoty. Když mám pocit, že se do toho nutím, okamžitě přestanu.“
Právě tato jednoduchá situace nejlépe vystihuje princip celého workshopu, a to důvěru v herecký impuls a práci bez tlaku na výsledek. Ukazuje, že podstatou není něco předvést, ale být plně přítomný v daném okamžiku a reagovat na něj. V této otevřenosti a zdánlivé jednoduchosti se skrývá základ autentického hereckého projevu, který dokáže působit silněji než jakákoli předem připravená akce.
Autor: Tomáš Chudoba
Foto: Věra Tarkowská