Kombinace realistického Ibsena a kabaretu překvapivě funguje
První představení předposledního festivalového dne se neslo ve znamení lži, nadsázky a silné energie. Divadlo Husa na provázku přivítalo studenty Vysoké školy múzických umení v Bratislavě (VŠMU), kteří uvedli vlastní interpretaci Ibsenova Nepřítele lidu. Klasický text v jejich podání získává svěží a současný rozměr.
Inscenace staví na kombinaci realistického herectví s kabaretní stylizací. Opakovaně se objevují písňové vstupy, a to na začátku, během přestaveb i v závěru, čímž se vytváří jasně čitelná rytmická struktura celého představení. Nejde o pouhé ozvláštnění, ale o součást výstavby, která pomáhá divákovi orientovat se v jednotlivých situacích. Úvodní píseň o destruktivní moci peněz je toho důkazem. Kontrast mezi vážným tématem a odlehčenou formou tak nepůsobí rušivě, naopak vytváří napětí, které drží inscenaci v neustálém pohybu a dovoluje jí přecházet mezi ironií a vážností bez ztráty významu.
V kontextu současné politické situace na Slovensku získává téma lži a manipulace výrazně silnější naléhavost. To, co by jinak mohlo působit jako obecná morální rovina Ibsenova textu, dostává mezi řádky velmi konkrétní rozměr. Inscenace tak nepůsobí jako pouhá interpretace klasiky, ale jako živý komentář, který nastavuje zrcadlo.
Tvůrci pracují s jemnými humornými narážkami i metareplikami. Například návrhy jmen pro dítě jako Nora či Heda vyvolávaly okamžitou reakci publika, protože odkazují k hrdinkám dalších Ibsenových her. Nechybí ani přesný komediální timing, boření čtvrté stěny v závěru, a jazyková hravost. Ta se vyniká například ve slovní hříčce, kdy se ze slovenského spojení „pre ľud“ stává v písni slovo „prelud“. Specifická práce s jazykem však může představovat bariéru především pro publikum, které nerozumí slovenštině ani češtině.
Všichni herci zůstávají po celou dobu na jevišti. Jakmile postava není součástí aktuální situace, usedá na židli a ve štronzu si zakrývá obličej novinami, jako by četla. Tento jednoduchý princip umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými výstupy a zároveň vytváří výrazný vizuální motiv, který drží scénický prostor pohromadě.
Výkony působí uvěřitelně a přirozeně, a to napříč celým hereckým ansámblem. Od sebevědomého dr. Stockmanna (William Heringes), přes jeho vypočítavou sestru Petru – starostku města (Emily Bédi Drobňáková), až po spíše komickou dvojici novinářů Hovstada a Billinga (Daniel Zwach, Richard Labuda).
Atmosféru kabaretu dotváří živá hra na klavír, která doprovází písňové vstupy, zároveň je však i zdrojem zvukových efektů, např. dveřního zvonku. Hudba také pomáhá udržovat kontrast mezi lehkostí formy a závažností tématu. Celkově jde o inscenaci představující netradiční, ale funkční syntézu humoru a dramatu.
Autor: Tomáš Chudoba
Foto: Linda Dobrovolná