Komentáře o SETKÁNÍ/ENCOUNTER

prof. Mgr. Petr Oslzlý je dramaturg, scenárista, herec a řadu let byl i umělecký šéf Divadla Husa na provázku. Byl ředitelem Centra experimentálního divadla, autor a spoluautor téměř padesáti divadelních scénářů, deseti knih a velkého počtu statí o divadle a umění. V listopadu 1989 byl spoluiniciátorem sametové revoluce, 1990–1992 poradcem prezidenta Václava Havla. A v neposlední řadě v letech 1995-2018 ředitelem festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER, 2018-2022 rektorem JAMU a od roku 2007 vedoucím jednoho ze tří ateliéru dramaturgie a režie na JAMU.

Jaký byl festival za dob Vašeho působení oproti současnosti?

Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER se od své první realizace v roce 1992, kdy byl setkáním pouze tří divadelních škol z Prahy, Bratislavy a Brna, vyvíjel – od roku 1995 i za mého působení – do současné podoby, kdy je nesporně jedním z nejprestižnějších evropských festivalů divadelních škol. Velmi důležité je, že se na jeho organizování a realizaci začali podílet studenti, a že se stal regulérním předmětem studijního programu Divadelní produkce. A stále aktivněji se na něm podílí i studenti dalších programů. 

Co se vám na festivalu líbí?

Líbí se mi, že v současné podobě je již více méně zcela v rukou i zodpovědnosti studentů, pro které je nejen možností prakticky si ověřit schopnost programování a organizace větší mezinárodní festivalové akce, ale pro všechny studenty je vstupem do mezinárodního divadelního prostředí. To je velmi důležité. I když divadlo spolutvoří kulturní identitu národní, je a vždy bylo fenoménem mezinárodním. A Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER je nesmírně cennou školou porozumění, výměny zkušeností, poznávání jedinečností i příbuzností v mezinárodním divadelním prostředí.

Máte nějakou vzpomínku, o kterou byste se chtěl podělit?

Vzpomínek za ta tři desítky let mám hodně, ale chci zmínit jeden pro mě důležitý rys festivalu minulých ročníků. V době, kdy jsem byl jeho ředitelem jsem měl vždy velkou radost, když se do programu připravovaného ročníku podařilo zařadit školu ze země, z níž se ještě žádná škola festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER nezúčastnila. Každá škola totiž více či méně odráží i reprezentuje divadelní kulturu své země a festival tak postupně objevoval širší a širší divadelní „území“. Srze každou školu se tak rozšiřovalo naše poznávání různých podob divadla současného světa. Rád zdůrazňuji, že se nám podařilo přivítat v Brně na festivalu a na Janáčkově akademii divadelní školy ze všech kontinentů kromě Austrálie – odtud jsme alespoň měli porotce. Stále však je řada zemí – spíše mimoevropských – odkud na festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER ještě žádná škola nebyla. Stále je tedy co objevovat a poznávat. A poznávat se navzájem…

Čemu se věnujete – profesní činnost, projekty, výzkumy apod.? V čem to spočívá? Co vás k této činnosti vedlo?

V roce 2018 jsem po začátku svého čtyřletého rektorského období odešel z pozice ředitele Centra experimentálního divadla, které jsem spoluzaložil a dvacet pět let byl jeho ředitelem, takže i z Divadla Husa na provázku, v němž jsem působil po celý svůj umělecký život. Aniž bych přestal přemýšlet nad možnými praktickými divadelními projekty, je pro mě vedle pedagogického působení hlavní tvůrčí činností psaní. Samozřejmě psaní především o divadle – ale i o životě… Chápu to ve svému věku jako povinnost, k níž mě zavazuje bohatá a různorodá zkušenost z tvůrčího života v českém a v nemalé míře i v mezinárodním divadle…