Krátký pohled pod masku Současné Commedie dell’arte

Aneb co vidíte, když se na The Dreamers díváte.

„Chci vám někoho představit,” přichází na pódium první herečka.

Pak, a pokaždé, kdy je překročena bílá čára,

vidíme před sebou jen postavy,

jen karikatury, masky přes hlavy,

přináší nám svůj příběh a ví, že ho přináší,

jen karikatury, co sami sebe nesnáší,

protože bezpáteřní je to nejhorší, co můžeš být,

jenže pak křičíš „DEPORTACE!” a nemáš se o moc líp.

„Koňak, whisky či snad vodku?”

Abys byla za dobrou matku. 

Aby ses mohla rozhodnout na základě rozumu a ne impulsu, 

to, že postavy vstávají z mrtvých, je jenom důsledkem cirkusu, 

cirkusu tvořeného z prázdného vzduchu a zvuků sidestage.

Kdo ze tří synů ale má být ředitel?

„Dobrý ředitel platí stejný wage

ženám i mužům”.

Mužům i ženám

skrz astrální koridor odpovědi hledám.

Hledám otce.

Hledám, jak zvítězit.

Hledám své syny. 

Hledám nový důvod pro pocit viny. 

A když ho najdu, musím vrátit děj zpátky. 

Jsem postava. Postava matky. 

„A co mám dělat já?”

Jak jednoduchá odpověď, 

Vždyť tohle je celé náš smyšlený svět.

Autorka: Kamila Jášová

Foto: Linda Dobrovolná