LYSISTRATA: Reclaimed
Ženský akt vzdoru ukončil válku – dokonalý námět pro komedii. Skutečně? Lysistratu je třeba vyložit nově!
Taneční adaptace Lysistraty v podání studentek gruzínské univerzity TAFU se žánrově neliší jen co do komunikačního kódu, ale také náhledem na svůj námět. Zatímco Aristofanes vyobrazuje protest žen, které se rozhodnout odepřít mužům sex, dokud se neuzavře mír, jako komedii, zde se perspektiva přetáčí a dochází naopak až k uctění tohoto aktu. Devět tanečnic je při příchodu diváků seskupeno do živého sousoší, pomyslného pomníku, z něhož se pohybově, ale i hlasově rozžijí do „příběhu“ Lysistraty.
Choreografie je ve své podstatě narativní a vynořují se z ní zřetelné odkazy na situace napsané Aristofanem. Avšak téma tlumočí především strhující energie, koncentrovaný výraz a silně herecký projev tanečnic. Každý jeden pohyb, každý jejich nádech je hluboce prožitý, od úderů zůstávají na jejich kůži rudé stopy. Jejich zpěv se zabodává, řev ohlušuje.
V závěru Aristofanovy komedie dochází ke společné oslavě, při níž už ženy pozbývají svého centrálního postavení. Navrací se na „své“ místo a diskurz přebírají dominantní mužské hlasy – svět je „zase v pořádku“. Na klíčovou úlohu žen v ukončení válečného konfliktu je snadné zapomenout. Tanečnice z TAFU ale předávají jasné sdělení, že by k zapomínání docházet nemělo – jejich hypnotizující výkon se do paměti zarývá bez nejmenších pochyb.
