Ne/možnosti ne/konečného růstu
Na výkon orientovaná společnost nutí do nikdy nekončící produkce. Máme možnost nesoustředit se pouze na ekonomicky výhodný výkon a ohlížet se také na jiné aspekty života? Představení Cannibals rozvířilo téma v současné době více než aktuální.
Autorská inscenace Cannibals, inspirovaná knihou Falka Richera – Unter Eis, vznikla v rámci projektu The FREE PROJECT. Pětice studentů v ní zkoumá možná východiska, jak tvořit a žít v systému, který nám nevyhovuje a vyčerpává nás. Zároveň se však zdá nevyhnutelné se mu alespoň do určité míry nepodřídit.
Nekonečně energické karikatury ve velmi formálních „úřednických“ kostýmech nám nabízely nové a nové způsoby coby produkty, jak se v rámci systému chovat a “uspět”. To vše se odehrávalo kolem dlouhého tmavého konferenčního stolku. Ten někdy rotoval, stal se barikádou a nakonec se proměnil v molo, po kterém procházely postavy prodejců, které soustředily svou pozornost na nás – na diváky. Doposud jsme byli víceméně pasivními příjemci, teď nám bylo bylo dáno najevo, že i nás se téma hry týká. Stali jsme se součástí performativního prodeje “úspěchu”. Ocitli jsme se v dialogu bez možnosti odpovědi.
“Studium je droga a komu záleží na tom, že jsem teď tři roky na kokainu.” Sebeironizující, absurdní, groteskní ztvárnění je výsledkem potřeby studentů vyjádřit se k stávající situaci. Také s ní korespondovala i dnešní stávkaupozorňující na tristní platové podmínky vysokoškolských pedagogů (působících nejen v humanitně orientovaných oborech),ke které se před samotným začátkem představení solidárně přihlásila JAMU.