Občas se princezna holt musí zachránit sama… A možná by to měla být norma!
Princezna čeká, až přijde její princ. Ale on nikde. Vystoupení Shooting Snow White ukázalo, proč je třeba pohádky dekonstruovat. Performance Anny Lisy Grebe, kterou bychom mohli zařadit do fyzického divadla, ztvárnila nejen stereotypní vnímání ženské krásy a obecný tlak na ženy přebírat pasivní role ve společnosti i vztazích. Ukázala také, jak se patriarchát vnucuje i mužům, kteří z něj zdánlivě těží.
Žena čeká na vysvobození. Žena čeká na lásku, na prince, kterému dá své srdce a jemuž se zcela odevzdá. Fascinující a obdivuhodné představení odhaluje dvojí metr naší společnosti – nevinnou dívku a dominantního, hedonistického muže. Dosahuje toho pomocí originálních prvků, práce s překvapením a střídání nálad na jevišti. Herečka si zaslouží velký obdiv za to, jak dokázala svou hru pevně držet pod kontrolou, udržovat kontakt s publikem a především využívat nekonvenční prvky spojené s vlastním tělem.
Diváci mohli být svědky nejen střídání různých kostýmů a hudebních výstupů, ale i proměnlivé atmosféry inscenace. Samotný fakt, že performerka byla na jevišti chvílemi nahá, symbolizoval nejen téma intimity v patriarchální společnosti, ale zároveň vytvářel intimní prostředí i v sále.
Vystoupení však rozhodně nebylo pouze vážné – zvláště v hudebních pasážích a v hereckém podání mužské postavy bylo znatelné pobavení publika. Závěrečný potlesk ve stoje pak jasně ukázal, jaký obdiv tato inscenace vzbudila.
Ačkoliv se mnozí mohou domnívat, že témata spojená s feminismem, genderovou stereotypizací a útlakem vyplývajícím z přijetí stereotypů jsou už překonaná – „vždyť ženy už přece rovná práva mají“ – v kontextu současného vzestupu konzervativních hnutí ve světě i v Česku je nutné na tyto otázky stále upozorňovat, třeba právě prostřednictvím umění. Nejenže bylo originálně uchopeno téma prvopočátků genderových stereotypů, které nám jsou vštěpovány už od dětství, ale zároveň byla vytvořena skutečně silná podívaná, jež si zaslouží veškerý obdiv.
