Obětovat zdraví ve jménu divadla
Žitá realita mladých umělců. Co všechno jsme ochotni obětovat za závěrečný potlesk? Za uznání? Všechno, dokonce i zdraví. Ale s tím se počítá. Jsme přece umělci, nebo ne?
Mladá performerka Aleksandra Gosławska a její stand-up. Očekáváte hodinku plnou vtipů? Slečnu u mikrofonu, která chrlí zábavné historky jednu za druhou a vy se popadáte za břicho smíchy? Ne, protože přece na to Aleksandra, které kamarádi říkají Alex, nemá talent. To jí řekli. A ne jednou.
Několikrát se hlásila na nejrůznější umělecké školy, ale přesto teď stojí před námi. Je jí dvacet šest. Rukavička bez prstů, kterou kdysi dostala, jí podobně jako ve Vánoční koledě zvěstuje minulost, současnost i budoucnost. Nejen rukavička, ale i socha Panny Marie a další nenápadné rekvizity vypráví Alexin příběh. Jestli bude takhle dál pokračovat, zemře a připojí se do Klubu 27.
Sonda do hlubin duše, i takto by se dal popsat zážitek z monodramatu mladé polské performerky. Co všechno jsme ochotni obětovat pro umění, pro divadlo? Aleksandra obětuje všechno – i život. Ne proto, že by chtěla, ale její životní styl ji k tomu tlačí sám. Práce v umění: 16 hodin denně v práci, sedm dní v týdnu. Na odpočinek není čas, pokud chcete být úspěšní. A když Vám někdo řekne, aby jste si odpočinuli odpovíte: “Nemám čas na to spát! Nemám čas odpočívat! Musím tvořit!”
Práce s předměty a stínohrou, z vlastního těla se stává loutka v rukou druhých. Stále s tváří, strnulým výrazem, s maskou, která nepřipouští sdělovat emoce. Protože: “Tlak není pro každého.” A měl by vůbec být? Jsou ti, kteří jej neustojí neúspěšní? Nebo jen naznali, že nechtějí překračovat své limity?
Velice silné sdělení mladé umělkyně nejen o ponižování a snižování její sebedůvěry. Objevují se v něm také náznaky sexuálního obtěžování, podfinancované vzdělávání v Polsku i technika, která je studentům k dispozici. Její přesvědčení, že chce hrát a že z ní bude dobrá herečka. Husí kůže, ale i upřímný smích, to všechno v malém sklepním prostoru. Co zůstane po performerech? Nic? Jejich otisk na scéně?