Proměny nocí

Inscenace As we were poukazuje na dospívání, problémy rodinného postavení, zrychlení času či na přílišná očekávání. Již na začátku potkáváme hlavního protagonistu, který si jde ve vlaku lehnout. Později se k němu přidávají další dvě osoby – matka, která hledá svého syna, a tetička zmíněného chlapce. V prostoru malého kupé se odehrává konverzace postav protkaných neviditelnými pouty a symbol železnice nenápadně poukazuje na rychle se měnící svět.

Dílo je postavené na činoherním textu. Postavy se často vrací k tématu rodiny, od kterého současně rychle utíkají. Chaoticky se dobírají ke konci a textem procházejí jako trnitými cestičkami lesů ubíhajících za oknem kupé. Student divadelní režie Lukas Schöppl zaranžoval dílo velmi poutavě a společně se scénografií a výbornými hereckými výkony rakouských studentů se divák do absurdního dramatu okamžitě ponořil.

Inscenace se odehrává v lůžkovém voze jedoucího vlaku. V okně je vidět krajina, která se pohybuje a společně s ní plyne čas. Někdy plyne rychle, někdy pomalu a někdy jako ve snu. Časté používání projekce bylo zajímavým prvkem, který diváka udržel v ději. Barevnost i práce s projekcí po celé ploše jeviště doplňovala emoce postav. Jako další výraznou složku využili hudbu Györgyho Ligetiho, jehož smyčcovým kvartetem č. 1 Proměny nocí celá inscenace začínala. Herec reagoval na gradaci hudby a vyjadřoval tím pocity, které nedokázal říci nahlas a zvládl svou prací s tělem překvapit v dramatičtějších momentech. Kostýmy byly jednoduché, obyčejné, ale mohly působit mírně staromódně. Zajímavou funkci má kostým A., který se skládá z obleku s kšandami, které mu z hereckého hlediska pomáhají měnit věk své postavy. Ke změně věku použili i hudbu od Franze Schuberta, ve které se objevoval naléhavý motiv a společně s akcí dodával nemluvné scéně důraznost.

Každé postavě se v průběhu představení změní věk. Všichni herci s touto proměnou náležitě pracovali a jejich postava tak získávala jiný ráz. Herectví působilo naturálně a autenticky i přes nápadnou psychologickou stránku postav. Jazykovou bariéru prolomili dobrou prací s hlasem. Byli výborně slyšet, a to i v pasážích, ve kterýc mluvili tlumenějším hlasem. Celé představení v průběhu směřovalo k jasnějšímu konci a každá informace nás k němu pomalu vedla.