Promítání medailonku Luděk

Loutky si mnozí z nás spojí s dětstvím a s pohádkami, ve kterých loutkoherci vdechují nehybným objektům život.  Takovým člověkem je i Luděk Vémola, zakládající člen divadla Líšeň. Právě o něm vznikl medailonek, který byl v sobotu odpoledne promítaný jako součást OFF programu.

Loutky si mnozí z nás spojí s dětstvím a s pohádkami, ve kterých loutkoherci vdechují nehybným objektům život.  Takovým člověkem je i Luděk Vémola, zakládající člen divadla Líšeň. Právě o něm vznikl medailonek, který byl v sobotu odpoledne promítaný jako součást OFF programu.

Autorem snímku je student JAMU Šimon Pávka, který byl na promítání přítomný. Medailonek je veden převážně formou rozhovoru – dozvídáme se, jak se Luděk Vémola k loutkářství dostal, co pro něj vlastně znamená i jak se dostal k založení divadla Líšeň. Vyprávění doplňují ukázky jeho práce – útržky z různých inscenací nebo prezentace hudebního nástroje vyrobeného z kýblu. I skrze plátno lze cítit vysoká míra kreativity.

Divadlo Líšeň je specifické nejen tím, že je loutkové, ale i tím, že se věnuje společenským a politickým tématům. Luděk zmiňuje reakce různých publik – rozdíl mezi studenty s otevřenou myslí a učiteli s již jasně utvořenými názory. Naráží na velkou výhodu svých inscenací – lidé se díky nim zajímají o politiku a po představeních se často pouštějí do diskuzí, které jsou v dnešní době velmi důležité. Loutky sice poskytují určitou volnost a nadhled ve vyjadřování názorů, přesto se dozvídáme i o výhružkách, které divadlo pravidelně dostává.

Po skončení snímku máme jedinečnou možnost vést krátký rozhovor s autorem. Popisuje, jak se k divadlu Líšeň dostal nejprve jako divák a jak probíhala jejich následná spolupráce. Přestože je většina medailonku tvořena jediným rozhovorem, máme pocit, že jsme se dozvěděli více, než by se za daný časový úsek zdálo možné. Jakmile utichne potlesk, vyhledáváme si nejbližší představení.

autorka: Kamila Jášová

foto: Jasmína Georgievová