Radikální křehkost
Universität der Künste Berlin přizvala diváctvo čekající ve foyer sklepní scény Divadla Husa na provázku do intimního prostoru své inscenace Co-radical togetherness.
Dramatický text a koncept inscenace vznikl jako výsledek společných úvah inscenátorů nad vztahy v současném světě. Tvůrci čerpali také z knih Radikale Zärtlichkeit (Seyda Kurt), Was wäre, wenn wir mutig sind? (Luisa Neubauer) a Lieben(Emilie Roig), dále též z myšlenek filosofa Baya Akomolafa a umělkyně Liv Strömquist.
Čtyři postavy přemítají nad svými vizemi vztahů, přičemž jejich myšlenky jsou odděleny hudebními vstupy. První zastavení je věnováno tématu zamilovanosti, ohledáváme v něm sociální konstrukt v podobě milostných projevů (od držení se za ruce až po průběh ideálního rande). Závěrečný monolog této postavy je až nekritickým vyznáním partnerovi. Do promluvy druhé postavy se vkrádá problematika vztahových krizí. Zkoumáme pocit žárlivosti, zrady i nevěry. Stěžejní otázkou se stává, proč si nalezení skutečné lásky spojujeme se zárukou věčného štěstí. Po očistném energickém hudebním vstupu se vyprávění předposlední postavy zaměřuje na to, jak láska ovlivňuje naši vizi budoucnosti Poslední postava pak propojuje rovinu přátelství a partnerství a vyslovuje přesvědčení, že přátelství nám poskytuje širší prostor pro komunikaci než milostné vztahy.
Navzdory faktu, že každá z postav má „vlastní téma“, vnímáme performery spíše jako jeden organismus. Tomu odpovídá nejen přirozeně plynulý přesun od jednoho tématu k druhému, ale též dokonalé souznění performerů v herecké akci – v tanci, záměrně falešně stylizovanému zpěvu i v přesném načasování replik. Jevištní prostor je rozprostraněn v přední části sálu, ale též u zdi v divácké části; část diváctva je zase usazena na jevišti. Princip prorůstání hlavního tématu inscenace do myslí diváků je znázorněno skrze úzký pruh látky, jenž se nenápadně vine z jeviště až pod nohy publika v hledišti. Jeho napojení na větší kus textilie na jevišti pak působí jako „pupeční šňůra“ spojující všechny elementy inscenace. Ze scénografie vystupují především do zelena laděné genderově neutrální kostýmy. Obecně povedenou vizuální stránku inscenace ještě umocňuje prostor sklepní scény, který jí velmi přísluší.
Inscenace Co-radical togetherness nabízí odpovědi, ale mnohem více otázek, v tom nejlepším slova smyslu. Nutí diváctvo bilancovat (nejen milostné) vztahy optikou mocenských struktur. Upomíná mimo jiné na majetnické chování v partnerství, analyzuje žárlivost a nevěru, přičemž pojmenovává tyto fenomény, po staletí zakořeněné v našem podvědomí, coby výsledky hierarchického a nerovného chápání vztahů. Inscenace apeluje na přehodnocení mezilidského soužívání, volá po svobodomyslnosti, odvaze, otevřené komunikaci bez předsudků a vymanění se z normativních rámců. Z vizuálně poutavé scénografie a perfektní souhry performerů hořkosladce vyvstává navýsost palčivé téma: Jak chceme milovat?
Autorka: Anna Seifertová
Foto: Nik Machal