Soutěž múz a Chopinův duch: Svěží start festivalu Encounter
Studenti Akademie divadelního umění v Krakově přinesli do zahajovacího dne festivalu svou svěží inscenací nadčasovou tematiku – soutěživost, vášeň, rivalitu, odříkání a disciplínu. Právě tyto motivy tvořily hlavní osu hry, jejíž děj se točil okolo soutěže nejlepších světových klavíristů. Jejich pomyslným ideálem byl polský klavírista Fryderyk Chopin. Entita tohoto geniálního klavíristy provázela celou hru od začátku do konce, a to způsobem, který by se dal bezpochyby označit za osobitý a originální.
Hra se vyznačovala potlačením epické složky – pokud by někdo očekával příběh plný napětí, v němž se budou řešit konflikty ambiciózních klavíristů na světové soutěži, pravděpodobně by byl zklamán. Namísto důrazu na jednotlivé postavy a lineární děj se inscenace soustředila na hru s archetypy, žánrový eklekticismus se zapojením hudební složky a zobrazování obecných problémů, které soutěž jednotlivcům přinášela. Tyto problémy však přesahovaly samotnou rivalitu spojenou s múzickým uměním a dotýkaly se i širších životních dilemat. Prostřednictvím monologů jednotlivých předobrazů klavíristů ucházejících se o vítězství bylo možné sledovat poselství, že za každým úspěchem stojí trnitá cesta, tlak mentorů – ať už rodičů, nebo učitelů –, vlastní pochyby a cyklické střídání pádů a vzepětí sebevědomí, které je pro vítězství v soutěži nezbytné. Fragmenty příběhů klavíristů se však postupem času začaly slévat v jeden a ke konci představení mohly působit repetitivně. To však mohlo být záměrné, aby se ukázalo, že rozdíly mezi klavíristy jsou ve skutečnosti minimální, a zdůraznilo se spíše to, co je spojuje, než co je odlišuje. Herecké interpretace postav byly přesto osobité – každý herec přišel s výjimečným hereckým projevem a bylo patrné, že si soubor hru opravdu užívá.
Vyšší míra osobitosti byla nejvíce patrná v komických projevech, ale také v příbězích klavíristů, kteří se potýkali s nějakou formou znevýhodnění. Například ženská postava si kladla otázku, zda si může opravdu dovolit být jako Chopin a zda pak nebude kritizována za nedostatek ženskosti. Jinde byli diváci svědky diskriminace a výsměchu kvůli nedostatku financí v rodině klavíristy nebo kvůli jeho rasové příslušnosti. Hra tak vnesla do děje i téma inkluze.
Za originální prvek lze rozhodně považovat boření čtvrté stěny, kdy se zrak herců obrátil k první řadě diváků s otázkou: „Kdybyste se mohli Chopina na cokoliv zeptat, co by to bylo?“ Z publika zazněla otázka: „How did you do it?“ Následovalo vyvolávání Chopinova ducha, které podtrhovalo schopnost hry měnit atmosféru a potvrdilo, jak se hra nebojí být humorná a dynamická. Chopinův duch se totiž na scéně skutečně objevil a doprovodil hudební výstup jedné ze soutěžících, kterou prý posedl duch ženy z minulosti slavného klavíristy. Než se však duch znovu odebral do záhrobí, bylo mu připomenuto, aby odpověděl na položenou otázku – tento moment ukázal i snahu o improvizaci.
Celkově bylo skvělou volbou, že polský soubor vystupoval hned první den festivalu. Troufnu si mluvit za většinu diváků (a četné vstávání při potlesku to jen potvrzuje), když řeknu, že šlo o svěží a hravou volbu, která pomohla rozproudit celý festival.
