Spirála, která rezonuje dál. Festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 připomněl čistou duši umění

36. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER, který se letos točil kolem tématu duše a spirály, dokázal v sobotu večer něco, co možná málokdo očekával. Smazal hranici mezi hledištěm a jevištěm natolik, že v sálu nezůstal jediný pouhý pozorovatel.

Vše začalo ještě předtím, než jsme stihli usednout. Předsálí Divadla Husa na provázku se proměnilo v dějiště řízeného, a přesto naprosto organického chaosu. Skupina studentů v růžových vestách s nápisem „pořadatel“ ovládla prostor nikoliv jako organizační složka, ale jako živel.

Interagovali s příchozími, tvořili vlastní mikropříběhy, tančili a mluvili vlastním jazykem, kterému jsme sice nerozuměli, ale energii jsme jistojistě cítili. Kdo se přidal k tanečním kreacím, stal se součástí inscenace. Kdo jen zmateně uhýbal, hrál roli překvapeného. V tu chvíli bylo jasné, že letošní ročník nebyl jen přehlídkou školních prací, ale jednou velkou společnou performance. Tato euforická předehra skončila v momentě, kdy si „pořadatelé“ začali vesty svlékat a začali nás zvát do hlavního prostoru.

V sále nás čekalo překvapení. Světla nemířila na jeviště, ale do našich tváří.
Byli jsme to My všichni – publikum, hosté, pedagogové, porotci a v neposlední řadě i samotní tvůrci. My jsme byli tou „duší“, která se celých pět festivalových dní připomínala.

Celou situaci zpočátku dirigoval starý známý – Hot Dog. Maskot a zosobnění komerční sebestředné tváře. Pomyslný odkaz na zahajovací ceremoniál a postavu Pravdomila Vincenta. Když se na scéně objevili bývalí pořadatelé, nyní odění v bílých a béžových tónech, začala se před námi odvíjet metafora o očištění umění. Zatímco Hot Dog představoval hluk, reklamu a ego, postavy v bílém symbolizovaly esenciální čistotu divadla.

V hypnotickém tanci kruhu… spirály, se postavy stahovaly kolem Hot Dogu. Ten se bránil, vyháněl je, snažil se zastavit neúprosný pohyb čistoty, který ho ohrožoval. Vyvrcholení přišlo ve chvíli, kdy byl Hot Dog ze své masky doslova vysvlečen. Najednou před námi nestál reklamní objekt, stroj na peníze ani nabubřelé ego.

Sál vzápětí prostoupilo jemné luskání a zpěv, který nestál na slovech, ale na harmonizaci jednotlivých tónů. Každý hlas byl jiný, originální, a přesto společně vytvářely dokonalý souzvuk. V tu chvíli jako by festivalová spirála dosáhla svého středu.

Ke slovu se pak dostal samotný Duch divadla, jehož hlas promlouval o prožitcích uplynulého týdne. Připomněl nám postavu Laiky a tím i fakt, že divadlo má mnoho tváří. Některé nás rozesmějí, jiné vyprovokují, ale všechny nás v konečném důsledku spojují.

Na tuto myšlenku plynule navázala rektorka Janáčkovy akademie múzických umění Barbara Maria Willi. Připomněla obrovskou sílu tohoto festivalu obrušovat hrany. „Někdy se stírají hranice i mezi tím, kým jsme byli, když jsme přijeli, a kým jsme, když odjíždíme,“ pronesla do ztichlého sálu a dokonale shrnula transformativní energii celého týdne. Emotivní poděkování ředitelky festivalu Kateřiny Halamíčkové i přání „silné budoucnosti“ od děkanky Divadelní fakulty Blanky Kolegartak potvrdilo jediné – Laiky manifest se naplnil.

Vrcholem večera bylo předávání Cen Marta, který patřil těm, kteří se nebojí vyjádřit a tvořit – mladým herečkám a hercům, scénáristům a scénáristkám, režii, dramaturgii, kostymérkám a kostymérům, a vůbec všem, díky kterým se letošní divadelní spirála mohla točit.

Mezinárodní porota (Sára Törley-Havas, Aris Pretelin-Esteves, Amin Boudrika a Davide Giovanzana) tak měla před sebou pouze ten nelehký úkol: vybrat z oněch vrstev spirály, tedy tvůrců, ty nejzářivější.

• Cena za režii putovala do Polska. Oceněna byla Lada Borovska z The Aleksander ZelwerowiczNational Academy of Dramatic Arts za inscenaci Balladyna 68 – in a slightly shortened versionpro svou neuvěřitelnou zralost a schopnost proměnit i ty nejjednodušší prostředky v přesný a silný divadelní jazyk.

• Cenu za scénografii převzalo za nesmírně dynamickou práci se světlem a prostorem v inscenaci Animal Farm energické trio z Jižní Koreje Kim Si-won, Park Se-eun a Shin So-jeong z Korea National University of Arts.

• O jeden z nejsilnějších a nejemotivnějších momentů ceremoniálu se postaralo udělení ceny za herectví. Získala ji Yelyzaveta Pustovalova z Ukrajiny z Ivan Franko National University od Lviv za uhrančivý výkon v inscenaci Sex Education. Girl’s Edition, kde ztělesnila všechny ženské postavy příběhu.

• Poslední cenu za scénář získali tvůrci Onur Kurtulmus a Ali Candas ze švýcarské Bern Academy of the Arts za text Yakamoz. Porota vyzdvihla, s jakou nevídanou lehkostí, bez patosu a s obrovskou přirozeností dokázali na jeviště přinést těžké sociální téma. S takovou, ze které člověk cítí upřímnou radost a možná i drobnou tvůrčí žárlivost.

Duše byly nasyceny, masky odhozeny a SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2026 skončilo, ale jeho ozvěna doznívat nepřestane.

„Z jaké strany se na mě podíváš? A budu mít stále stejný tvar?“ ptala se nás festivalová spirála hned na začátku. Během tohoto závěrečného ceremoniálu jsme dostali odpověď. Realitu jsme nezploštili. Právě naopak. Našli jsme v ní neuvěřitelnou hloubku.

autorka: Aneta Zákoutská