Tři světy, tři pohledy: Studenti JAMU oživili kavárnu Trojka interaktivní výstavou

Jak dostat fotografii ze sociálních sítí zpět do reálného života a přimět ji komunikovat s divákem? Odpověď na tuto otázku nabízejí tři studenti Janáčkovy akademie múzických umění z oboru Audiovizuální tvorby a divadla, kteří svou společnou výstavu v prostorách kavárny Trojka pojali jako dynamickou hru s prostorem a emocemi.

Hlavním záměrem autorů nebylo pouze „pověsit fotky na zeď“, ale aktivně pracovat s prostředím kavárny, které vnímali jako relativně obyčejné. Cílem bylo prostor zaktivovat tak, aby z něj fotografie vystoupily a přenesly emoce, které v sobě zachycují.

Kontrast klidu a ruchu

Výstava je postavena na silném protikladu dvou světů. Na jedné straně stojí série černobílých fotografií Blažená Berounka 2026 od Martina Chmelíka. Ta zachycuje klid přírody a zážitky skautského tábora ze sjezdu Berounky. Tento detox od shonu ostře kontrastuje s protější stěnou, která pulzuje životem a nespoutanou atmosférou.

Právě zde otevírá svůj vizuální deník Bára Kučerová se sérií Lidé města Berlín. Její fotografie jsou zachycením neopakovatelných momentů a zvláštních „postaviček“, které potkala v německé metropoli. Vizuální vjem fotografií mění v dotek tím, že snímky doplňuje o zbytky látek ze svýchšicích projektů, které dotváří celou atmosféru.

Výstavu pak uzavírá Jasmína Georgievová se svými dvěma výraznými celky. První z nich – LOVE VOE – nás vrací do víru silvestrovské noci. Zatímco se svět po půlnoci začal líbat, autorka v izolaci pozorovala okolí skrze hledáček, dokud se bariéra neprolomila a lidé ji sami nezačali žádat o zachycení svých intimních momentů.

Na tento syrový celek navazuje její druhá série s názvem Kristus plakal. Skrze růžový háv, který maskuje krutost reality, zachycuje divadelní příběh prasátka ztraceného ve velkém světě. Jde o umělecký výkřik a parafrázi na divadelní svět, který autorka přirovnává k jatkám. Celá expozice tak vrcholí jako taková reference na referenci, kladoucí otázku, zda si v tomto chaosu patriarchálníchgest a drahých hodinek vůbec někdo někoho všimne.

Z displejů do „živého“ kontaktu

Pro mladé tvůrce je klíčový přímý kontakt s publikem. „Je super dát fotky do kontaktu s lidmi. Není to jenom scroll na sítích, ale vidíte reakce. Je to nějaká akce,“ uzavírá Bára. Vernisáž samotná se nesla v duchu vtipné performance, což je formát, který její autoři rádi využívají k oživení svých děla jejich uvedení do reálného života.

Výstava, která propojuje svět skautského vodáckého klidu s excentrickým městským ruchem, bude v kavárně Trojka k vidění po celý měsíc.

autorka: Aneta Zákoutská