Ukradený význam slov
Inscenace Loupežníci z brněnské JAMU udělala ze Schillerovy nejslavnější tragédie grotesku, která často šla hereckou akcí proti smyslu slov a textem daných emocí. V některých chvílích nastávalo zmatené trapno, které mělo až komický účinek. Vyvstává otázka, zda to byl záměr.
Jazyk původního textu zůstal zachován, ale nevyslyšen. Slova vyznívala naprázdno a nekorespondovala s činy postav ani s jejich přednesem, kdy herci a herečky se při promluvách o smrti smáli a vyznání lásky kamenně odříkávali . Jisté absurdno bylo podpořeno neutuchajícím energickým projevem, který někdy eskaloval až do přehrávání. I na toto konto tragédie působila spíše jako fraška. Zároveň se však jednalo jen o momenty, herecky schopný ročník jinak dokázal udržet tempo představení a hnal jej dopředu. Pohybová intermezza, jednotlivých herců a hereček, byla sice perfektně předvedená, ale do příběhu nasazená spíše na sílu.
Pravě uchopení Loupežníků se zdálo být problematické. Ve chvíli, kdy divák přistoupil na hru, že tragédie je komedií, tak se extrémně bavil. Mohl se nechat pohltit estetickým zážitkem vytvářeným herci, údernou hudbou od Bedroom Party a snovou, na symboly bohatou výpravou Adély Szturcové a Kateřiny Kábové. Ta skvěle dokázala propojovat jednoltivé linie příběhu a následně je slít v jeden celek.
