Ve hře „Zdeněk Adamec“ nejsou vítězové, jenom poražení
Kolik odvahy a odhodlání stojí sebevražda? A co kdyby to nebyla vzpoura, ale obyčejný reflex? Před více než dvaceti lety se Zdeněk Adamec polil benzinem, škrtl sirkou a na následky popálení zemřel. Kdyby si s ohněm jenom hrál – tak jako to dělávají malé děti – možná by byl dnes mezi námi. Mladý muž, jenž neuměl žít ve společnosti, kterou vnímal jako povrchní a zkaženou, se s ní rozloučil v dopise slovy „Prosím neudělejte ze mě blázna“. Inscenaci Zdeněk Adamec ztvárnil divadelní soubor DAMU.
V zeleném podsvícení omšelého baru se začíná rozplétat večer a noc plná těžkých osudů a hlubokých citů. Jeden člověk a jeden příběh, na který se každá z postav dívá jiným pohledem. V Heartbreak Café se tak mísí charaktery i herecké výkony. O nikom z protagonistů se divák nedozví bližší informaci. Nevíme, jaké je jejich jméno, jaký měl ke Zdeňkovi vztah a proč se v právě onen večer ocitnul v „kavárně zlomených srdcí“. V každém z nich ale, zdá se, zůstaly hluboké jizvy. Jednoznačná linka příběhu, která by publiku přiblížila osudy a pomohla je tak lépe pochopit, nicméně ve hře chybí.
Jednotlivé monology a dialogy narušuje muž v bílém – ať už je to Zdeněk, nebo kdokoliv jiný, nejlépe si s ním rozumí prostoduchá dívka, která jako by se dokázala povznést nad povrchnost a omezenost, v níž žijí ostatní. Byl Zdeněk obyčejný chlapec, co se rád vracel do lesa na Vysočině, ze které pocházel, nebo byl padouch, který pomáhal teroristické organizaci? Možná ani jedno, možná obojí. Mnoho prostoru je přenecháno divákovi, jeho představivosti a schopnosti se v příběhu zorientovat. Ve zvukově i emočně vypjaté závěrečné scéně se bolest a utrpení nesou divadelním sálem až do srdcí publika.
Autor hry Peter Handke a režisér Mykhailo Fedorov předkládají divákům v kulisách hipsterského baru perspektivy jednotlivých aktérů, každého z nich ve své jedinečnosti a koktejlu vlastních životních zkušeností spojuje jedno jediné jméno – Zdeněk Adamec. Pro drsnou ženu, barmana, dívku, která mluví jako encyklopedie i prostoduché děvčátko to ale znamená něco jiného. Po zhlédnutí představení se vám tak může stát, že i vy začnete přemýšlet o tom, kdo jste. Kolik dobrého, nebo špatného zůstane, když dohoří váš oheň?
Tak teď už můžeš zhasnout, Zdeňku.
