Za kanystr 25 eur
Inscenace Benzin je propojení pěti krátkých příběhů s motivy lidových pohádek od bratří Grimmů. Celé dění se odehrává v postapokalyptickém duchu, kdy si nová civilizace lidí vypráví příběhy. Velkým tématem je nepochybně benzín a jeho cena. Jako hlavní prostředek používalo osm studentů Kyjevské univerzity divadelní masky a své tělo.
Scénář obsahoval méně činoherního textu, jenž pouze dokresloval atmosféru a vysvětloval okolnosti příběhu. Každá část byla zdánlivě samostatně ohraničená, avšak ke konci bylo možné najít jistou pospolitost a pointu celé inscenace. Režii obstaral sám vedoucí katedry loutkového divadla Ruslan Neupokoiev, který velmi dobře zpracoval návaznost příběhů. Na začátku nám je představen Lišák a jeho strýc Smrt. Lišákův život se poté proplétá dalšími příběhy plnými surovosti a krutosti. Potkává zvířata a dozvídá se od nich další části příběhů.
Scénografie byla velmi prostá. V prázdném prostoru se nacházela pouze kovová konstrukce, kterou herci využívali jako schůdky, vězení nebo s ní pohybovali po prostoru. Velmi dobře fungoval světelný design při brutálních scénách, jenž navazoval společně s hudbou hrozivou atmosféru. Časté používání modrého světla, v němž se ztrácely detailní pohyby herců, nepůsobilo zcela příjemně. Zároveň to mohlo rušit a podle mého názoru modrým světlem nevyužili plný potenciál situace.
Náladu kromě světel dokreslovala i hudba v žánru Neue Deutsche Härte, která spojuje hard rock, heavy metal a elektronickou hudbu. Nejvíce tento žánr známe od německé skupiny Rammstein, jejichž skladby v inscenaci hojně využívali. Hudbu doplňoval výtvarný styl diesel-punk, který se projevil v kostýmech. Herci byli oděni do roztrhaných černých džínů, bund a měli odhalené některé části těla pomalované černými symboly. Pokud zrovna neměli masky, byl vidět ostře namalovaný černobílý make-up, který silně zvýrazňoval ústa a oči.
Bylo velmi zajímavé detailně pozorovat pohyby, jimiž herci vyjadřovali vlastnosti svých postav, jejich nálady a emoce. Spolupráce ve skupině byla synchronizovaná a pohybové části s choreografií byly precizně zpracovány. Zaujala mě i jejich fyzičnost, kterou využívali především v partnerské práci, kupříkladu ve zvedačkách. Nebyl ovšem použit pouze pohyb a slovo. Své charaktery často doprovázeli zvířecí řečí jako například kvokáním. Zvuky střídaly průběžně i se slovem, a i přes masky byli slyšet až do zadních řad.
Tělo všech herců dokázalo převyprávět příběh i beze slova, což je nadměrně těžká práce, a za to, jakou atmosféru ihned na začátku nastolili, je obdivuji. Bylo krásné najít si v inscenaci pomyslný oblouk, kdy na konci zopakovali krátkou scénku, jež byla použita i na začátku. Velmi surová atmosféra společně s hudbou ve mně po celou dobu představení zanechávala pocit jistého nebezpečí a místy i nekomfortu, což je může působit poutavě a vyzdvihla bych, jak s tímto pocitem herci pracovali. Diváci tak mohou z představení odcházet se silným zážitkem.
