Začarovaný kruh – rande

Je to jen rande, ne?

„Ale kvůli mně nemusíš lhát.” 

„Víš, ale fotbal je taky práce s lidma.” 

„Moje ex…a moje další ex…”

Není těžké se vcítit do hlavní hrdinky, i když s její osobností nebo zaměstnáním nemáte moc společného. Stereotypy kluků, které nám snímek představuje, se zdají důvěrně známé. 

Myslíš, že je to atraktivní, když mluvíš jenom o sobě? 

Myslíš, že je to atraktivní, když se mi vnucuješ? 

Myslíš, že je to atraktivní, když mluvíš o všech svých ex? 

Hlavní hrdinku poznáváme postupně skrze jednotlivá rande. Sledujeme spolu s ní jedno setkání za druhým, až nám postupně splývají. Všichni se stejně snaží o to samé. 

„No a nechceš jít nejdřív ke mně?”
„Nechceš, abych byl já ten první?”

…

Hledáme nápovědy, koho to vlastně pozorujeme. Narážky během konverzace. Reakce na situace.  A stejně nedokážeme odhadnout, kde snímek skončí.

Setkali jsme se pohledem.

Usmál se na mě.
“Všechno v pořádku?”

Vzorec je přerušen. Vidíme cestu ze začarovaného kruhu. První kroky správným směrem a pak… cesta zmizí. Je moc pozdě.

“Promiň, já už teď vážně musím jít.”  

Je vzorec zpět?

autorka: Kamila Jášová

foto: Jasmína Georgievová