Ženy až palčivě upřímně ženám – SEX EDUCATION. GIRL’S EDITION
Sedm mladých žen, jež se před divákem svými slovy svlékají a odhalují svou nahou duši. Sedm křehkých příběhů o proměně děvčátka v ženu. Sedm výpovědí o slzách, strachu, nezahojených jizvách a vzteku. Byť před námi stojí sedm postav, jejich slova zní až trýznivě obdobně. Ukrajinský divadelní spolek The LAVA Team nám otevírá své nitro a sdílí s námi kousek sebe – hra byla inspirována skutečnými zážitky z jejich dospívání.
Je mi dvanáct let a na hodině tělocviku dostanu svou první menstruaci. Nevím, proč se to děje. Nevím, co se to děje. Umírám? Horká krev mi stéká po vnitřních stehnech a zbarvuje látku mých kalhot. Ticho v tělocvičně rozrazí ostrý hvizd paní učitelky. Smích spolužáků a chladný příkaz, ať to jdu okamžitě vyřešit. Jenže já ani nevím, co mám řešit. To, co zní jako reklama na tampóny, je hořkou realitou pro malou dívenku.
Menstruace k dospívání neodmyslitelně patří. Menstruace znamená, že je ženské tělo zdravé. Neměly bychom tedy na ni být pyšné? Neměly bychom vlastně oslavovat skutečnost, že je s naším tělem všechno v pořádku? Proč nás společnost učí, že se máme stydět požádat o tampón? Že perioda je něco nechutného a nečistého? Něco, o čem raději pomlčíme a necháme si to pro sebe? Proč matka nevysvětlí vlastní dceři, proč tam dole krvácí? Menstruace nás ženy od pradávna spojuje a je nedílnou součástí každé z nás.
Je mi třináct let a moje tělo se mění. Rostou mi prsa a boky, moje vlasy se mastí a na mých tvářích se objevují pupínky. Jsem najednou tak jiná, tak tlustá, tak ošklivá. Proč jsem si tak nikdy předtím nenadávala? Přestanu jíst, začnu se líčit, začnu každý večer tajně v pokoji dělat sedy-lehy. Ne, mami, nemám hlad. Jedla jsem ve škole. Lžu, abych byla krásná. Jenže jsem ošklivá. Poznáváš se? Připadáš si, jako bys četla svůj deníček?
Děvčata jsou od útlého věku učena o ideálu ženské krásy. Jsou učena, že ženskou podstatou je být krásná a štíhlá. Hlavně se nezapomeňte usmívat. Že holky mají být spíše vidět než slyšet. Že holky si nedají dezert, aby si udržely postavu. Celý život nám je ze všech stran vštěpováno, jak máme vypadat. Velká prsa, úzký pas, dokonalá pleť, lesklé vlasy, plné rty. Kdo však určil tato pravidla? Kdo má právo rozhodovat o hodnotě ženy podle jejího zevnějšku? A kdo vůbec určil, co znamená být krásná? Krása je komplexní a rozmanitá – není objektivní.
A když už se odvážíme mít samy sebe rády, společnost to nesnese. Co je tak špatného na sebelásce? Proč svět nenávidí, když se žena líbí sama sobě? Možná proto, že uvědomuje vlastní hodnotu a stává se až moc nebezpečně svobodnou.
Je mi čtrnáct let a sleduji porno. Žena ve filmu sténá rozkoší a třesou se jí kolena. Cítím zvláštní šimravý pocit v podbřišku a nesměle poznávám svůj klín. Proč se však cítím tak provinile? Tak špinavě? Měla bych se stydět. Tohle holky nedělají. Topím se ve studu z vlastního uspokojení. Stydíš se za masturbaci dodnes?
Ten hořký pocit viny za nečisté myšlenky. Ty okamžité výčitky, jež přijdou, jakmile vůbec pomyslíme na možné sebeuspokojení. Ten stud za touhu. Ve škole s námi mluví o tom, jak masturbují kluci, avšak u dívek je toto téma často opomíjené, nevyřčené, zapomenuté. Je to tajemství, o kterém hodné holky nemluví. Jako by bylo nemyslitelné, aby žena chtěla prožít uspokojení.
Je mi dvacet let a chci mít sex. Ano, řekla jsem to. Proč je to špatně? Proč jako žena nesmím přiznat, že mám ráda sex? Proč musím být cudná, čistá, neposkvrněná? Měla bych být panna, avšak zároveň se ode mě očekává, že v posteli budu divoká a znalá.
Od žen se neočekává, že budou sex iniciovat. Měly by jej chtít, když je to od nich žádáno a očekáváno. Očekává se, že sex odsouhlasí, nikdy však nejsou dychtivé. Proč tomu tak je? Proč by žena nemohla nahlas říct, že touží po uspokojení? Ženy jsou brány jako pošpiněné, jakmile objeví svou sexualitu. Avšak sexualita jde ruku v ruce s dospíváním. Znamená tak dospět pro ženu ztratit čistotu?
My ženy v sobě neseme společný vztek. Určitou hořkost v duši. Možná proto, se nám sedm zpovědí protagonistek až nepříjemně slévá do jednoho dusivého sousta, které každá z nás musí spolknout. Jsme jako basketbalový tým, v němž každá zná pravidla hry nazpaměť. A stejně jako v zápase, i v životě musíme být silné a někdy až surové, abychom dosáhly cíle.
A stejně jako basketbalový tým, i my ženy stojíme při sobě. Jsme si blízko, když poznáváme vlastní tělo, stejně jako si je blízko tým při snaze trefit koš. Společně prožíváme pády a ústrky, stejně jako slavíme úspěchy. Úspěch není jenom to, že trefíme koš. Úspěch je i to, že to zkusíme znovu a znovu a znovu. Že se nevzdáme. Že se naučíme sebe samé přijmout se všemi nedokonalostmi a chybami.
Ve světě, který je krutý, je nejsilnější zbraní sebeláska. O tom vypráví sedm ukrajinských žen v inscenaci Sex Education. Girl’s Edition. O přijetí vlastního těla. O tom, že ženy nejsou hříšnice jen proto, že mají vagínu. Že i ženy chtějí sex a nechtějí o svých těžkostech mlčet, ale vykřičet je do světa. O tom, jak důležité je hrát za svůj basketbalový tým.
Chce to odvahu stát na jevišti a vyřknout nahlas to, co mělo zůstat skryté. Chce odvahu prolomit to ticho a jít s kůží na trh. The LAVA Team nemluví jen za sebe, hovoří za všechny ženy v hledišti. Jsou hlasem pro ty, které se ještě stydí. Pro ty, jež touží být volné, ale stále se bojí vzlétnout.
Autorka: Alena Růžičková
Foto: Nik Machal