18. dubna 2026·Eva Nývltová

Zůstat, nebo odejít? Workshop o demokracii, která se musí dělat

Meeting Point | CZ

V pátečních ranních hodinách se v jedné z festivalových místností formuje půlkruh zájemců o workshop divadelní kritičky a akademičky Noémi Herczog. Ta na úvod v krátké přednášce představuje, jak divadlo může fungovat jako manifest demokracie. Ke své pointě užívá maďarské protesty z roku 2020, inscenované hnutím FreeSZFE.

Než se dostane na praktickou aktivitu, je nutné uvést si kontext. Maďarsko ještě do minulé neděle sužoval šestnáctiroční režim Viktora Orbána. Pro mnohé Maďary představoval útlak, korupci, silnou proruskou rétoriku i marginalizaci menšin a progresivních témat. Jeho pravou rukou z kulturní sféry byl muž jménem Attila Vidnyánszky, který je ve vedoucí pozici mnoha divadelních institucí a který nad uměleckou obcí držel finanční cenzuru, pokud nebylo její členstvo svým projevem Maďarsku loajální. SZFE (Színház – és Filmművészeti Egyetem) [pozn. red. Akademie divadla a filmu v Budapešti] je zkratkou jedné z univerzit, které pro potřeby režimu v roce 2020 Orbánova vláda zprivatizovala. Doteď to znamená vysoké studentské půjčky, pedagogy bez nároku na výplatu a cenzuru témat, která by v zemích s vyšší mírou demokracie běžně prošla.

Proti těmto rozhodnutím se na podzim téhož roku postavil movement FreeSZFE tvořený hlavně studenstvem a pedagogy z již zmíněné univerzity. Pořádali demokraticky vedená fóra o budoucnosti umění, vybízeli k umělecké participaci a stírali rozdíly mezi uměním a životem. Na jedné z jejich akcí vytvořili lidský řetěz na důkaz pospolitosti, přičemž 15 000 lidí mezi sebou drželo červenobílou výstražnou pásku, která je symbolem celého hnutí. Při další demonstraci vzali text, který se hrál v budapešťském Národním divadle, a zahráli ho před ním. Jedním z důvodů k tomuto aktu bylo přenesení často finančně nedostupné kultury k běžnému publiku. Nejhlasitějším protestním aktem však byla blokáda univerzitní budovy trvající 71 dní. Herczog sérii protestů nazývá příběhem, který ještě není u konce. Vyvstává zde totiž otázka, zda společnost nebude mít tendenci se zmírnit s příchodem nové vládní strany, a také jak vůbec vláda Magyara bude vypadat.

Po úvodu Herczog pobízí obecenstvo, aby se postavilo, a říká „jestli souhlasíte, učiňte krok vpřed“. Následně předkládá několik velmi dilematických tezí, které zatím nebudí až tak horlivou debatu. Účastnící je až později rozvíjí svojí vlastní reflexí v posledním bodu programu. Jsou rozdělení do dvou skupin a musí se rozhodnout v situacích, v jakých se ocitalo studentstvo oboru herectví zapojené do hnutí FreeSZFE. Máte na výběr. Buď se přizpůsobíte privatizaci s vědomím, že váš univerzitní diplom podepíše Attila Vidnyánszky, budete vyučováni neplacenými zaměstnanci a po zbytek studia musíte být loajální orbánovskému režimu. Zároveň ale máte možnost ponechat si kolem sebe stejný kolektiv lidí. Na druhé straně si můžete vybrat cestu za státní hranice. Tam vás však kromě svobody projevu čeká nejistota, finanční tíseň (nejen) v podobě nesplacených studentských půjček, a velmi těžko překonatelná jazyková bariéra. Nevíte, jestli bude ještě možné někde studovat, a v Maďarsku už s vašim studiem nepočítají.

Diskutující přistupují k situaci velmi hypoteticky, snaží se reflektovat zkušenosti ze své vlastní univerzity, které jim za jejich dobu studia nevyhovovaly, a tak se částečně vcítit do konformnosti Maďarů. Jedna z diskutujících poznamenává, že pokud pro vás Vidnyánszkyho osoba nic neznamená, jeho podpis je z toho všeho jen malichernost. Podle další z přítomných existují v Evropě univerzity, které nabírají nové studenty i bez potřeby vlastního financování. Z jedné strany zaznívá poznámka, že univerzita přináší cenné kontakty, a proto je pro umělce poměrně důležité ji v dnešní době navštěvovat. Ve výsledku se však všichni shodují v tom, že nejschůdnější možností by bylo zůstat na oné univerzitě v aktivním odporu, tedy i přes svoje studium vyjadřovat nesouhlas s novým privátním modulem.

Herczog ke konci odhaluje, že většina reálných aktérů si zprvu zvolila zůstat, jelikož na začátku neviděla jiné východisko. Potom ale FreeSZFE ve spolupráci s dalšími zeměmi Evropské unie přišlo s řešením v podobě programu Emergency Exit. I tak je ale účastníkům znovu položena zatím nevyřešitelná otázka – co s Maďarskem bude teď? Odpověď není, ale důležitá je podle zúčastněných víra v nezávislost nově obsazovaných institucí a vedení dialogů, které utvoří společný narativ.

Zbývá se jen se zeptat. Zůstali byste, nebo byste odešli?