Středeční Night Circulation v Kabinetu MÚZ nebyla jen sledem tří koncertů, ale proměnou jednoho společného těla. Od hloučků před vchodem až po závěrečný rozpad davu se festivalová noc formovala, sílila a zanikala ve vlastním rytmu.
Sedm mladých žen, jež se před divákem svými slovy svlékají a odhalují svou nahou duši. Sedm křehkých příběhů o proměně děvčátka v ženu. Sedm výpovědí o slzách, strachu, nezahojených jizvách a vzteku. Byť před námi stojí sedm postav, jejich slova zní až trýznivě obdobně. Ukrajinský divadelní spolek The LAVA Team nám otevírá své nitro a sdílí s námi kousek sebe – hra byla inspirována skutečnými zážitky z jejich dospívání.
Totalita, populismus a nadvláda. To jsou pojmy, které člověka napadnou, když pomyslí na Farmu zvířat od George Orwella. Zpracování studentů Korea National University of Arts však dílo představuje na první pohled jinak. Prostřednictvím metafory o Sugar candy Mountain hravě ukazuje krutou realitu, se kterou se naše společnost potýká.
Korejská adaptace Farmy zvířat v podání studentů Korea National University of Arts přináší vizuálně podmanivou, významově zjednodušenou interpretaci Orwellovy slavné alegorie. Inscenace Taeina Kwaka sází na repetitivnost, stylizované herectví a smyslový divácký zážitek, čímž posouvá pozornost od politické vrstvy k estetice a atmosféře. Výsledkem je líbivý, téměř pohádkový svět, v němž se však pod povrchem skrývá znepokojivý obraz dobrovolně přijímané diktatury.
Čas se zrychlil, jazyk se rozpadá a my se neustále za něčím ženeme. Imerzivní inscenace ec dysis crisis, mami inscenačního týmu studentů Janáčkovy akademie múzických umění opouští tradiční divadelní komfort a vrhá diváka přímo do víru generačního vyhoření a tlaku na výkon. Jaké to je ocitnout se v prostoru, který místo úniku před realitou nabízí syrový a hmatatelný odraz naší vlastní každodenní
Achtung! Achtung! Vorsicht! Fall. Touha probudit se je velká, ale co když nám pak bude ještě hůř? Nebo líp. Představme si sen: pád hlubinou, na dně žádná pevná zem a uvnitř nás sevření. Je nám zle, protože měkký dopad nám nikdo nezaručí. Stačíme se včas přetočit a přistát na všech čtyřech? A když ne, zahojí se naše zlomená noha stejně rychle jako naše mysl? A když ne, bude to brát někdo v potaz? A když ne, jaký dopad to bude mít na společnost?
Farma zvířat je nadčasové dílo, které alegoricky zachycuje tvrdou realitu komunismu a totalitních režimů. Přestože zpracování hry Korejskou národní univerzitou umění (K-Arts) působilo na první pohled roztomile až komicky, nesmíme zapomínat na opravdovou povahu této klasiky. Právě proto jsme se ptaly několika studentek Janáčkovy akademie múzických umění, jak se nás tato tematika dotýká dnes.
Konverzace je jako tenis, divadlo je pak spíše něco jako exhibice – už dopředu víme, kam náš spoluhráč bude hrát a jak míček odrazíme zpátky. Jak tedy přesvědčíme publikum o tom, že budoucnost neznáme a tenisový zápas se mezi námi skutečně odehrává? S Johnem Freemanem jsme v rámci jeho workshopu Open scenes prošli několik základních cvičení, abychom se tomu alespoň trochu přiblížili.
Všechno to začalo zdánlivě nenápadně. U jídla. V davu před fakultou se rozdávaly poukázky na hot dog jako symbol pospolitosti a společného rituálu. Ale pak se zjevil. Pravdomil Vincent. „Prezident divadel“. Postava, která se na stupínku vedle vchodu do JAMU zhmotnila jako ozvěna všeho, co umění dusí.
